Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Srdečně-cévní onemocnění neboli kardiovaskulární onemocnění je obecný pojem, který zahrnuje některá onemocnění srdce a krevních cév. Těmi nejvýznamnějšími jsou ateroskleróza a ischemická choroba srdeční. Srdečně-cévní onemocnění jsou nejčastější příčinou předčasných úmrtí a invalidity. Projevují se srdečními infarkty, cévními mozkovými příhodami nebo ischemickou chorobou dolních končetin. Jejich nástup lze zásadně oddálit důslednou primární prevencí, především zdravou životosprávou, a intervencemi ovlivnitelných rizikových faktorů u lékaře. Na diagnostiku a léčbu srdečně-cévních onemocnění se specializují kardiologové. Viz také srdce, krevní cévy.

Srdečně-cévní systém je jiný název pro kardiovaskulární systém. Viz také srdce, krevní cévy.

Onemocnění srdečního svalu bývají často zákeřná. V mnoha případech zůstávají po dlouhou dobu bez povšimnutí; pak se ale postupně začnou projevovat příznaky srdečního selhání nebo arytmie, jejichž závažnost se stále prohlubuje. V nejhorším případě mohou vést až k život ohrožujícím stavům a následkům, jako je náhlá srdeční smrt. Dle příčiny se rozlišuje mezi zánětlivými formami (tzv. myokarditida) a nezánětlivými formami (kardiomyopatie).

Ischemická cévní mozková příhoda (iCMP) je jedním ze dvou „hlavních“ typů cévní mozkové příhody. Při iCMP je v mozku narušen krevní oběh. Příčinou je obvykle krevní sraženina (trombus), která zablokuje některou z tepen zásobujících mozek. Tato krevní sraženina se může vytvořit (a často se i vytváří) mimo samotný mozek, např. v krční tepně nebo v srdci, a krevním řečištěm je pak zanesena do mozku, kde zablokuje některou z jeho cév. Krevní sraženina však může vzniknout i přímo v mozku. V obou případech je důsledek stejný: nervové buňky nejsou dostatečně zásobovány kyslíkem a živinami, a proto odumírají. V závislosti na tom, která oblast mozku je postižena, se pak vyskytují určité neurologické příznaky, mezi které může patřit např. jednostranné ochrnutí, poruchy řeči nebo zraku. Viz také ischemie, cévní mozková příhoda, hemoragická cévní mozková příhoda.

Cévnatka (lat. choroidea) tvoří prostřední vrstvu oční bulvy: nachází se mezi bělimou a sítnicí. Cévnatka je velmi bohatě protkána krevními cévami, zásobuje sítnici živinami a kyslíkem a udržuje stálou teplotu oka. Cévnatka má největší tloušťku v nejzadnější části oka (0,2 mm), zatímco v okrajových částech se zužuje na 0,1 mm. Cévnatka společně s řasnatým tělískem a duhovkou tvoří tzv. živnatku.

Cévní rizikové faktory jsou rizikové faktory, které zvyšují pravděpodobnost vzniku srdečně-cévního onemocnění. Cévní rizikové faktory jsou rovněž spojovány se zvýšeným rizikem vzniku kognitivních poruch a demence. Některé cévní rizikové faktory lze ovlivnit úpravou životního stylu, a snížit tak riziko vzniku kognitivních poruch a demence. Mezi nejvýznamnější cévní rizikové faktory se řadí: vysoký krevní tlak (hypertenze), vysoká hladina cholesterolu v krvi (hypercholesterolemie), cukrovka (diabetes mellitus), obezita, kouření. Viz také krevní cévy, rizikové faktory.

Hemoragická cévní mozková příhoda (hCMP) je jedním ze dvou „hlavních“ typů cévní mozkové příhody. Při této závažné události vstupuje do mozkové tkáně pod vysokým tlakem krev z prasklé cévy, která byla většinou poškozena aterosklerózou. Tento typ cévní mozkové příhody se nejčastěji vyskytuje u lidí s dlouhodobou anamnézou vysokého krevního tlaku (hypertenze). Příznaky jsou podobné jako u ischemické cévní mozkové příhody, jednoznačně je od sebe odlišit může pouze lékař s využitím speciálních zobrazovacích metod (CT, MRI). Viz také hemoragie, cévní mozková příhoda, ischemická cévní mozková příhoda.

Cévní mozková příhoda (CMP) (mezi odborníky často označována jako iktus, lidově označována jako „mrtvice“ nebo „mozková mrtvice“) je následkem přerušení nebo zastavení toku krve do mozku, což má za následek odumření části mozkové tkáně pro nedostatek kyslíku. Rozlišujeme dva „hlavní“ typy cévní mozkové příhody: ischemická a hemoragická CMP.

Cévní stěna je stěna tvořící „potrubí“, kterým proudí krev, tedy stěna krevních cév. Stěny tepen i žil se skládají ze tří vrstev, latinsky označovaných jako: tunica intima (vnitřní vrstva), tunica media (střední vrstva), tunica externa (vnější vrstva). Stěny tepen jsou silnější i pevnější než stěny žil, protože oproti žilním stěnám se ve stěnách tepen nacházejí další „podvrstvy“: vnitřní elastická membrána (membrana elastica interna) a zevní elastická membrána (membrana elastica externa). Naopak stěny kapilár jsou velmi tenké: jsou tvořeny jedinou vrstvou endotelových buněk. Obrázek: Struktura cévní stěny – schematický nákres. Stěny tepen (vlevo) i žil (vpravo) se skládají ze tří vrstev, zatímco stěny kapilár (dole) jsou tvořeny jedinou vrstvou endotelových buněk. (Zdroj: depositphotos.com) Viz také cévy, krevní cévy.

Cévní bypass je chirurgický zákrok, při kterém je průtok krve přesměrován z jedné oblasti do jiné tím, že operatér změní způsob propojení krevních cév. Cévní bypass se nejčastěji využívá k „přemostění“ oblasti kolem tepny poškozené aterosklerózou. Konkrétním příkladem cévního bypassu je koronární bypass, který je prováděn na ucpané věnčité tepně. Viz také krevní cévy, bypass.